Osvětim, Wielička

21. Únor, 2017

V úterý 14. 2. 2017 se žáci devátých tříd zúčastnili exkurze do koncentračního tábora v Osvětimi a solných dolů ve Wieličce. Své dojmy vyjádřili takto:
Určitě bych nechtěl zažít to, co vězni, bylo to pro ně těžké den ze dne přijít o rodinu, mít málo
jídla a v zimě mrznout. (S.Sikora)
Jsem ráda, že žiju v téhle době. Tam jsem si uvědomila, jaké mám štěstí. Je mi líto lidí, co si tím museli projít a hlavně obdivuju ty, co přežili. (A.Štěpařová)
Líbilo se mi, že jsem se dozvěděla, jak se tam ti vězni měli a v čem žili. A když jsem si uvědomila, co máme my, že máme krásné domy, oblečení a všichno co chceme, tak mi jich začalo být ještě víc líto. Rozhodně bych to nechtěla zažít. (K.Vávrová)
Představa toho, co všechno ti lidé vytrpěli a zažili, je zkrátka nepředstavitelná Co člověk dokáže udělat člověku. Když jsme chodili po schodech a místnostech, kde chodili vězni, bylo to pro mne velice těžké. Po tomto zážitku si každý musí vážit toho, co má a jak žije.(M.Heczková)
Bylo děsivé vidět, čím si vězni museli projít, co všechno museli zažít. Nedokážeme si představit, jaká to musela být bolest jak psychická, tak fyzická. (E. Jurásková)
V Osvětimi a Březince jsme si uvědomili, v jakých podmínkách museli lidé žít a čekat na svou smrt. Všechny ty vlasy, brýle, boty, oblečení…(K. Polaková)

Zdroj: J. Santariusová